NEPOCHOPITLENÝ ŽIVOT

07. 05. 2010 | † 09. 09. 2010 | kód autora: ACQ

PŘEDMLUVA

Seděla jsem na zahradě a kreslila jsem si do skicáku. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo,kdybych uměla znova kreslit portréty a zvířata.

Sice jsem prodala velice krásné a drahé obrazy, ale všichni mi volají a říkají pořád to samé : "Dokázala by jste slečno Nicol Granthová nakreslit naše děti? Nebo našeho domácího mazlíčka? "Vždy jim musím oznámit se slzama v očích, že teď mám moc práce. Musím jim zalhat. Kdybych jim řekla, že už to neumím, neměla bych vůbec žádné zákazníky. A to by jsme se s mámou už vůbec neuživily. Jen takhle máma ve své práci v kanceláři pana Smallvise jen nosí kafe, papíry a občas posbírá střepy, když se pan Smallvis naštve. Občas se mu nedivím. Má jedu z televiz. Myslím že zrovna tu, která má vždy nejkvalitnější zprávy a vždy jako první. Jenže má tak neschopné lidi, že když jedou na živo, rozklepou se a blekotají nesmysli. Máma dostává za měsíc pakatel. To co ona vydělává za měsíc, já měla za 2 obrazy.

Když si vždycky vzpomenu na to co se stalo, nejraději bych běžela na míle daleko a vykřičela to všechno. Ale nejde to. "Zatracenej život! Já už takhle nechci žít! Prosím bože, vrať to zpět! Vše až před...." Vtom se u mě objevila máma. " Před co má bůh vše vrátit zlatíčko?" Máma to věděla, ale dělala že to neví jenom proto, abych to ze sebe dostala a byla v klidu."Ale vždyť to víš mami. Před tu nehodu. Vše by bylo skvělé, kdyby se to nestalo." Poklesla jsem hlavu směrem do klína. Máma si sedla vedle mě na dlouhou lavici a obejmula mě. Ví že to přímo miluju."Zlatíčko, za nic z té nehody nemůžeš. Hlavně už se uklidni. Dneska máš přece svůj slavný den ne?" řekla máma a stoupla si přede mě. Chytla mě za bradu a dala mi na čelo velikou pusu." Jo máš pravdu. Je to týden co jsem doma po 4 letém spánku v nemocnici. Ale stejně si myslím, že není co oslavovat. Kluka nemám, kamarády nemám, talent nemám a ani střední školu, kde už mě asi nikde do prváku nevezmou. " Klesla jsem zpátky bradou do klína."Nicol, Ty si nevpomínáš? Dneska je Ti 16let kočko! Jo a pravdu si teda neměla. Jak jsi teď říkala, co všechno nemáš."Když mi tohle všechno řekla, pomalinku odkráčela zády ke mě do domu. Během toho, jak šla po cestičce k baráku, se párkrát na mě otočila a usmála se. Věděla jsem, že chce, aby jsem za ní šla.

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.